ZELENÝ ČAJ

Nikdy v historii nebyl zelený čaj tak oblíben, jako nyní. Zvláště Evropané masově objevili tento blahodárný nápoj teprve v 80.letech minulého století. Zde se totiž nejvýrazněji projevovala anglická čajová kultura postavená na čaji černém. Dnes i Britové dobře vědí, jak zdravý a zároveň chutný zelený čaj při správné přípravě může být. I v české republice je dnes běžnou součástí pitného režimu nemalého počtu domácností. Přestože  o zeleném čaji bylo v poslední době hodně publikováno, jistě stojí za to podívat se na historii vztahu člověka k zelenému čaji a seznámit Vás s nejaktuálnějšími vědeckými poznatky v oblasti pozitivního působení čaje na lidský organismus. Když před téměř 5000 lety Číňané náhodně objevili čajový nápoj, jednalo se výhradně o čaj zelený. Zpracování čajových lístků až do podoby černého čaje bylo vyvinuto později, v souvislosti s rozmachem čajového obchodu do různých koutů světa. U zeleného čaje bylo totiž obtížné zajistit čerstvost. Odpovědí bylo objevení řízené oxidace (fermentace) a sušení čajových lístků. Takto zpracovaný čaj vykazoval delší trvanlivost potřebnou pro přepravu do Tibetu, muslimských zemí a později i do Evropy. I přes výrobu černého čaje a export zůstali Číňané věrní zelenému čaji a po dlouhá staletí vyvíjeli různé metody jeho přípravy. V dřívějších dobách se při vaření čaje používaly čerstvě nasbírané lístky. V některých oblastech s nedostatkem jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a daly vznik koláči, který se pak spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa použil na výrobu výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovali a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, pak se vysoušely a před přidáním do vroucí vody rozdrtily. Za dynastie Tang v letech 618 až 903 n.l. bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Způsob šlehání práškového čaje v horké vodě v 10. - 12.století postupně převzali Japonci, kteří objevili tento nápoj díky buddhistickým kněžím. O několik století později se zelený čaj objevil v Evropě, aby byl posléze na delší čas opět zapomenut. Spolu s prvními bednami čaje importovanými do Holandska, Portugalska a Anglie byl přivezen i způsob přípravy čaje používaný Číňany – a sice prosté vysypání lístků do vroucí nebo vařící vody. Postupem času se čaj stal záležitostí bohatých vrstev v Británii, v nabídce byly různé druhy zeleného a černého čaje za různou cenu. Mezi zelenými to byl Hyson (mladý zelený čaj, který se stále prodává), Caper a Gunpower (zelený čaj srolovaný do malých količek), Twankey green and Singli, nejméně kvalitní zelený čaj. Ceny se pohybovaly v rozmezí od 1 do 36 liber za 0,5 kg čaje. Pro srovnání stojí za to uvést, že roční výdělek velmi kvalifikovaného služebníka ve velkém rodinném sídle byl zhruba 6 liber!!! Vysoká cena odrážela především omezené množství čaje. Jak černý, tak zelený čaj se v té době pil ochucený cukrem a mlékem nebo smetanou.

Druhy zeleného čaje v současné době: Ačkoliv se zelený čaj v současné době produkuje v mnoha oblastech světa, většina zelených čajů, které jsou k nám dováženy pochází z Číny,Ceylonu a Japonska. Čínské čaje se suší a tvarují bezprostředně po sklizni, například klasický Chun mee s čistou a jemnou chutí nebo malé srolované kuličky oblíbeného čaje Gunpowder či ploché zelené lístky proslulého Lung Chingu.  V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují párou. To jim dodává výraznější vůni, někdy až rybí chuť a více hořkosti, pokud jsou luhovány déle než 2-3 minuty. Japonské zelené čaje jsou obtížnější pro „čajový jazýček“ Evropy, ale přijdou k chuti, pokud se servírují s japonským nebo thajským jídlem. V souvislosti se stále větší oblibou japonských a thajských restaurací v Evropě a Severní Americe i japonský zelený čaj postupně nachází příznivce. Čajová oddělení v japonských obchodních domech obsahují okouzlující sbírku velkých nádob nebo košů zaplněných všemi možnými druhy a stupni zelených čajů. Skoro všude najdete Bakchu, která je hrubá a stonkovitá, tmavě zelené jehličky čaje Šejcha, praženou hnědou Hojichu a Genmaichu s typickým přídavkem kukuřice nebo pražené rýže.Drahé Gyokuro a také Matcha (práškový čaj na čajový obřad) jsou skladovány mnohem pečlivěji ve vakuovaných boxech, které jsou často umístěny v ledničkách a mrazničkách, aby si uchovaly svoji vzácnou kvalitu. Se vzrůstající popularitou zeleného čaje i výrobci tradičně produkující  pouze černý čaj postupně rozšiřují svůj sortiment také o zelené čaje, jako třeba v Assamu, Sikkimu a na Sri Lance. Zelené čaje se také vyrábějí v Indonésii, Vietnamu a Gruzii. Rozličné složení půdy, rozdílné klima každé oblasti a odlišné výrobní procesy vedou k vytváření nesčetného množství druhů zelených čajů.

Kam za zeleným čajem:

 V současnosti se zelený čaj v Číně pije v oblíbených čajovnách. Čaje jsou připravovány ve sklenicích, ze kterých se pak popíjejí nebo v zhongu, tradičním šálku s pokličkou, který vyžaduje určitou šikovnost pro správné použití. I v dnešní době patří k neodmyslitelným japonským tradicím čajový obřad se zeleným čajem. Schopnost  provádět takový obřad je stále nezbytnou součástí výchovy dívek a čajové školy po celé zemi lákají žáky, kteří několik let navštěvují večerní kurzy, aby se naučili správným pohybům a gestům. Čajové obřady se konají při speciálních událostech nebo také pro turisty, kteří jsou fascinováni tímto téměř náboženským ceremoniálem. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí. V Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Ten se připravuje ve vysokých zdobených konvicích s jehlanovou pokličkou. Pak se nalévá z výšky zhruba 30cm skrze „labutí“krk konvice do malých sklenic, kde pění a lákavě září. Neodolatelně přitahuje zrak žíznivých hostů nebo obchodních partnerů. Pozadu nezůstaly ani čajovny a společenské místnosti v hotelech v Británii, Evropě a Severní Americe, které také postupně rozšiřují nabídku zelených čajů. Ptáte se proč, když dlouhá léta dávaly přednost černému čaji? Hlavním důvodem jsou jeho pozitivní účinky na lidské zdraví. Zelený čaj se pije bez mléka a tudíž neobsahuje žádné kalorie. Má méně kofeinu než černý čaj a je považován za velmi jemný a očistný lék pro tělo, je osvěžující a hydratující, aniž by obsahoval škodlivé a nechtěné látky, které můžeme najít v kávě nebo perlivých nápojích. Pro všechny, kteří věří, že člověk je tím, co jí a přejí si udržet své tělo čisté od všech škodlivých látek, nacházejících se v alkoholu nebo rychlém občerstvení, představuje zelený čaj skvělou tekutinu pro jakoukoliv denní hodinu.

Ale je tu ještě víc než to: Čajové lístky obsahují hodně zdraví prospěšných látek – vitamín A, B1, B2, B12 a C a navíc nezbytné minerály jako – železo, magnézium, mangan, draslík, vápník, měď, fosfor, nikl a zinek. Některé z těchto látek jsou zničeny v průběhu oxidace při výrobě oolongy nebo černých čajů, proto je zelený čaj považován za silnější ve své ochranné funkci. Antioxidační a protirakovinná síla zeleného čaje byla ve vědeckých kruzích již několikrát prokázána. Epidemiologické studie poukazují na nízký počet výskytu rakoviny žaludku v oblastech, kde se hojně pije čaj, na nižší riziko trombózy a mrtvice, sníženou hladinu cholesterolu, větší průměrnou délku života. Navíc chrání zubní sklovinu a napomáhá trávení.

Pár slov na závěr: Na závěr by stálo za připomenutí, že správný způsob přípravy zeleného čaje je trochu odlišný od způsobu přípravy čaje černého. Zelený čaj by se neměl zalévat vařící vodou, která by spařila lístky a dala čaji hořkou chuť.Čínské zelené čaje se obvykle zalévají vodou o teplotě 80-85°C a louhují se maximálně tři minuty, což postačí k uvolnění jejich vůně  a jemné chuti, zatímco japonské čaje obvykle potřebují k vyluhování maximálně minuty 2 a často i méně, pokud nechceme, aby jemnost byla přebita nepříjemnou hrubostí čaje. Ty nejdražší japonské čaje se zalévají vodou o teplotě 60-65°C.  Jako u všech ostatních čajů platí i pro čaje zelené – pokud s nimi zacházíte s respektem, budou vám dobře sloužit.